pořádáme

19.09.2016

Bajkování v Jablonci

Štítky: reportáž
ZPĚT
VLI8055 |
Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti

V Jablonci se v poslední době furt něco děje. Po Hrabětickém trmácení přišel bajkový week-end.

Výsledky VLI z pátku Anička třetí, Otto Severýn taky, ale není špatné ani Juliiné 6. místo v W21A nebo Ptaakovo 5. v M21A

Výsledky VLI ze soboty Ivo Habán přišel, viděl, zvítězil. Co by také dělal jiného v kategorii M21C - cesta vzhůru je pro něj jasná věc! Anička Zápotocká 3. ve W40, Kuba Vodrážka 3. v M40. A nastupuje do vedení mladá krev M12L: Ctibůrek 3. a Oliver na svém prvním závodě MTBO 6.

Výsledky VLI z neděle Zpívejte a radujte se! Lepší bednu si neumíme představit. M12L 1. místo Frantík Zápotocký, 2. místo Ctíbůrek, 3. Oliver. Kromě toho Ivo ve M21B se s tím nemydlí, opět vítězí a příště se těší do A. Anička je třetí a ať nejsem nespravedlivá, Kuba Škoda 8. v mužské elitě je také na gratulaci.

pátek: noční sprint

Ok, přiznávám bez mučení, vlastně se na něj moc netěším. Lesní sprinty mi nejdou, nočáky neumím a chodím spát v osm. Co tady vlastně dělám? Se setměním dáváme děti do školky a jedem. Vypadá to na (na chvíli) poslední letní večer, měsíc se romanticky schovává za mraky a je tma jak v pytli. Míra Kalina nám denním tvorům půjčuje príma čelovky, takže nemáme už skoro žádnou výmluvu. Kromě těch předchozích. Vrkoslavický lesík je protkaný miliónem triliónem malých cestiček, hned po startu se v nich začínám motat, orientace v noci vázne, na druhou stranu moc nevázne rychlost. Dělám chyby, které bych jinak za chyby ani nepovažovala, ale tady na sprintu jsou z nich boty jak sviň, dojíždí mě Julie a Markéta Kalinová, resp. já dojíždím je, když mě dřív předjely. Nevím jak ony ze mě, ale já jsem z nich nešťastná. Nedokážu je předjet a zmizet v dáli, ale nechce se mi slézt z kola, posadit se do tmy a minutu počkat. Doplácáme se do cíle, cestou je několik velmi pěkných singlů, nic těžkého, všechno takové houpavé či drncavé.

Ptaak je cíli děsně nadšený, jak to bylo pěkně terénní, vychvaluje nejlepší MTBO, jaké kdy jel (z těch 4 kousků), jemu prostě stačí ke štěstí, když během závodu spadne na hlavu na nějakém trailu.

sobota: krátká trať

Tak jakou jste měli trať? Vyjet na Novou Ves, sjet dolů do Jablonce, vyjet zase nahoru na Novou, sjet dolů a pak zpátky do sprintového lesa pod Vrkoslavicemi. Asi tak bych to shrnula. První část mě zas tak moc nebaví - moc se potkáváme po cestě nahoru i dolů. Ale zase mě tam baví to, že bajkeři orienťáci jsou normální lidi podobně jako pěší orienťáci. Když je ten kopec moc dlouhý, tak se nemusí vybíhat. Tady se prostě sesedne z kola a jde se, nikdo se vám za to nesměje, no co, prostě jste to vyšli a cestou jste koukali, kam pojedete dál. Ale snažím se to jezdit, abych nezadávala Ptaakovi záminku k rozvodu.

Přejezd silnice do prostoru pátečního sprintu byl zmiňován v pokynech, dávám si na něho takového majzla, až se tam radši vymlátím před cestou. A jsem zpět. Tady jsem to v pátek tak konila. A pokračuju v tom i v sobotu! Heh, fakt se mi nedaří, tyhle příměstské lesíky prostě nedávám. Ale jsem narozdíl od noci dost vyklidněná, takže si užívám stezky - občas je v mapě nějaká pěšina, která je v reálu dost nezřetelná, tak je doznačená černožlutými fábory. Velmi brzo na to přicházím, černožluté fábory označují hezčí části lesa, príma pěšinky, který se dneska říká jakože singletraily. Když přijde sběrka, skoro nevěřím, že už je konec. Chtěla jsem dojet s Aničkou Zápotockou, ale ta na sběrce lehne na řídítka a řítí se k cíli rychlostí, kterou jí vlastně ani nezávidím. Tak se teda taky lehnu, ale stejně mi to dost dává. Ty čtyřicítky budou jednou kruté.

neděle: klasika

Prší. Je zima. Chce někdo dneska na kolo? Jo a budou tam kopce. Jo. Nechce. Tak to je dobře, půjdem stejně, protože dneska byste se na trénink nedonutili, dneska jenom na závod.

Jedu si takhle okolo Bramberka a říkám si, že je to sice otrava, jak ti lesáci všude staví ty vrstevnicové šotoliny, ale že to po nich docela ubíhá a nebolí. Pak semtam nějaký ten sjezd, několikrát se musím zastavovat, abych se přesvědčila, že nepřejíždím a že jsem na správné cestě. Nedělá se odpružený mapník? Nebo nejlépe nějaký přídavný modul do mozku, kde se na začátku kouknu na mapu a pak mi zůstane po zbytek závodu v hlavě i se všemi detaily? Jede to hezky, dojíždím dvě soupeřky a chvíli se táhnem spolu, ale nechci skončil nešťastná jako v pátek, takže se mi nakonec podaří uniknout a jedu sama. Jakože tuhle mě předjíždí chlapi (což je motivační, protože jak to někdo tlačí a jde pomalu a kouká dlouze do mapy, tak si nemohu pomoct, ale taky si říkám, že můžu zvolnit a koukat a netrápit se - a takhle, takhle se ty závody většinou moc nezkoulí), tuhle rozjetá eliťačka, ale jsem tu sama za sebe a jde to. Motám se po kolečku na Břízkách, obávaný kopec Bócák vytláčím, jinak to jde jezdit. Jenom bych ráda poznamenala, že lyžaři jsou úchyláci a taky by mohli ty cesty stavět po vrstevnicích a nehoupat. Na poslední kontrole v Břízkách dobrou minutu stojím a studuju, jak se dostat na Bramberk, aniž bych musela z kopce a do kopce. A ještě aby to nebylo moc daleko. Nepřicházím na to, čeká mě výšlap, mám hodinu a půl v nohách, zapomněla jsem si gel a jen pomyšlení na blížící se cíl mě drží na nejistých nohou. Dokolečka se šlape. Dokola.

Jsem na kopci. Jedna kontrola, tady-někde-kruci-v-houští-má-být ta další kontrola a už sjíždím ke sběrce. Moc hezký sjezd, jak mi to dneska moc neklouže a pěkně drží, tak tady se nechám nachytat mokrým kořenem a podívám se přes řídítka. Nojono. Sběrka není v mlze vidět, ale je tam, sjezd po sjezdovce se klikatí, hodím tam ještě jednu držku z blbosti a už jsem dole. Pěkné to bylo.

 

Dohromady (a to ne proto, že to čte Ptaak, on to totiž většinou nečte) to bylo krásné a MTBO v kopcích je daleko zajímavější než na rovině. Ale pořád jde o přírodní tratě a vystačím s tím, že párkrát dám zadek za sedlo a všechno se sdrncá.

 

-jana ke

Fotky: