Liberecký kraj
Krátké zprávy
Změna termínovky žebříčku JO
21.06.2017
Klasická trať pořádaná naším spolkem Slavia Liberec orienteering je přesunuta z 2.9.2017 na 21.10.2017.
Hospodaření 2016
08.01.2017
V sekci Dokumenty/6.Hospodaření je přehled hospodaření k 31.12.2016.
Výroční členská schůze
18.12.2016
Zápis a usnesení z výroční členské schůze konané 12.12.2016 je k dispozici v klubových dokumentech. K nahlédnutí je rovněž prezentace se zprávou o činnosti za rok 2016, plánem činnosti, rozpočtem a schválenou výší členských příspěvků na 2017.
Ranking 2016 - konečný
25.11.2016
Umístění členů našeho klubu do 150. místa:
MUŽI
25. J.Škoda (licence R)
49. M.Horáček (licence R)
90. I.Habán
95. M.Matějů
149. T.Kobr
ŽENY
143. J.Kolaja Ehlerová
Český pohár veteránů
07.10.2016
Celkovou klasifikaci ČP veteránů v roce 2016 ovládl O.Přinda (VLI)
WMOC Tallin - klasika
15.08.2016
Výsledky členů klubu:
23. M.Podrábská (W40)
30. O.Přinda (M65)

Grand prix Silesia v Černé vodě

Report z výletu do Slezska.

Podruhé jedeme do Slezska podívat se na rozmanité terény Rychlebských hor a opět nelitujeme. Letos dokonce v přátelském rozložení etap jeden den = jedna etapa, takže to dopadá jako rodinná dovolená, nakonec i s pěkným počasím.

Zázemí závodu v těsné blízkosti centra Rychlebských stezek kvitujeme s povděkem, děti plýtvají své síly na projíždění pumptrack (takové ty muldy, jak člověk sjede jednu a ono ho to rovnou vyveze na druhou), takže jsou obecně snesitelnější, jedinou nevýhodu vidím v tom, že Ptaak chce teď budovat pumptrack na zahradě. Stanovací louka je veliká a řídce osídlená. Registrace přátelská.

První etapa nás zavede do lesů směrek v Vidnavě, obávaná mapa Venušiny misky. Navíc je hned první disciplína sprint bez kódů kontrol, takže pro nás nerozmapované to je pořádný špek. Nabíhám do lesa, tady hned za startem orazím konec rýhy, už ho mám, to je ale náhoda, že jsem ho našla tak rychle - rozhlížím se a vidím jenom tak z fleku další tři kontroly v rýhách. No to mě podrž, tady budu asi smutná. Druhou kontrolou si taky nejsem jistá, radši přebíhám na jasný orientační bod a vracím se s jistotou. Tuhle metodu použiju víckrát, nejen v bažině, ale i na paralelních skalnatých hřbítcích. Kdo jsem já, abych poznala od sebe, který je který? Končím neslavně na konci pole neambiciózních D21B, tak to nebude asi vítězná jízda.

Druhá etapa, krátká trať. Jdem do kopců nad Černou vodu, těším se na svahy, potoky a šutry. Startuju hned ze začátku, takže po startu předběhnu nějakou desítku a další půlhodinu nepotkám ani živáčka. Nezvládám velké rychlosti, takže se trénuju aspoň v oblíbené hře: "schválně, že moje kontrola je v támhletom údolíčku/za tímhle kamenem" a ono to vychází. Do cíle dobíhám dřív než mi úplně dojdou síly a s docela dobrým pocitem, mohla jsem sloupat minutu, možná minutu a půl, ale víc ani ň. Bohužel se našla eště jedna holka s lepším pocitem.

Třetí etapa se vrací do Vidnavských rovin. Zkrácená klasika na mě není dost zkrácená, ale před startem zjišťuju, že v cíli ošetřuje lekář-porodník, takže se nebojím se zmáčknout a podat výkon. Z počátku probíhám lesem a čtu si porosty, chyba provedu hned na začátku: taky máte pocit, že žlutá louka bude jasný anglický trávník, po kterém to půjde jako po pěšině? Nejdřív si málem vylomím oba kotníky v travou zaroslých rigolech, pak buším dvoumetrovýma kopřivama, doživotní imunitu proti revma mám zajištěnu. V cíli je mi jasné, že chyby jsem sice nedělala, ale tenhle terém nás slabé nešetří. A tak dostávám od vítězky rovnou 4 minuty.

Čtvrtá etapa (zkrácená klasika) jde do kamenných polí nad Černou vodou, pojďte do mě, kvůli vám jsem tady! Hned po startu je to víceméně po rovině, ale zjišťuju, že čtvrtý den si můžu nechat jenom zdát o odrazu, nějak mi nejdou zvedat vysoko nohy, asi za mnou vzniká dvoustopá brázda, jak šoupu nohama. Do kopců se snažím aspoň rychle chodit a doufám, že mě zachrání geniální postupy a bezchybné dohledávky. Chvílema to docela jde, kamenných polí nás stavitel trochu ušetřil (škoda, ale možná to udělal pro nás béčkařky schválně, tak mu to nebudu vyčítat). V závěrečném sprintu na sběrku si mě podá korpulentnější veteránka, takže si dobrý pocit nechávám až na doběh všech soupeřek - těžší terén mi prospěl a vyšlo to. Třesu si rukou s ostatními vítězi kategorií, což by byl krásný pocit, kdybych si den předtím nepochroumala pravý malíček při rozmáchlém ražení kamene. Děsně tvrdého kamene.

Z VLI jsme se tu objevili tři. Manfred běžel H65 a jeho výkon (4 vítězství etap v řadě) bych popsala rozhovorem před posledním vyhlášením:
Ptaak: "Tak co, zas jsi dal druhému 10 minut?"
Manfred: "Ne, 12."

Já jsem výběrem vhodné kategorie skončila celkově druhá v D21B a Ptaak si vybral všechny mapové i silové krize v H21B, kterou nicméně zvládl dokončil a je ochotný jet zase na další závody, takže to považuju za úspěch.

-jana k.e.

Autor: VLI8055 | Štítky: reportáž | Datum: 17.07.2017 | Diskuze: žádné příspěvky